Jak to všechno začalo?
Narodila jsem se devatenáctého července roku 2005 ve Skotnici a dostala jsem jméno Lentiny. Má matka je tmavá hnědka Lambada a otec jménem Saman Isabel, kterého jsem nikdy neviděla.
V tento den, bylo moc veliké horko. Letní sluníčko zatím jen nesměle nakukuje oknem do boxu, kde jsem se před chvíli narodila. Nyní již pevně stojím na dlouhých nohou a zvědavě obcházím svou mámu.
Po chvíli jsem okusila mamčino mlíčko, které je skvělé. Pak se zastavím a napřímím velké, chlupaté uši směrem k malému okýnku boxu. Právě v tu chvíli mi na čelo dopadne sice tenký, ale zářivý paprsek slunce. Stejně rychle jako se objevil, zase zmizel. Odvracím se od okýnka a vesele poskakuji kolem mamky.
Maminka mě olizuje a je okolo mě spousta divných lidí, kteří mě prohlíží zda jsem zdravá a nějaký pán v bílém plášti mě hladí a najednou ucítím malé bodnutí, au co to je? Najednou mě všichni uklidňují a po chvíli zjišťuji, že to byl pan veterinář, který mi píchl injekci proti obrně.
Odpoledne jsem vyšla s mamkou ven do ohrady. Bylo krásně a všude to tak krásně vonělo. Venku štěbetají ptáčci, je tu léto.Od té doby jsem chodila s maminkou ven pravidelně.
Jednoho dne zamnou přišla jedna menší holka s nějakým dalším klukem, dala mi mrkev a začala mě hladit po krku. Bylo to velice příjemné. Stála tam s mou majitelkou a o něčem tam dlouze jednali a pak odjela. Další dny plynuli a sem tam ta holka mě chodila čistit. Ze začátku mi to na některých místech nedělalo dobře, protože jsem na to nebyla zvyklá, ale pak už mi to nevadilo. Nejhorším na tom všem bylo, že mě uvázala na nějaký kus špagátu a chtěla po mě abych za ní chodila. První dny jsem myslela že spadla z višně a tak jsem se raději šla schovat k mámě a naštěstí to fungovalo, holka mi pak dala pokoj. No a jak čas plynul, zjistila jsem od maminky, že to je má nová majitelka a že nastal čas, kdy se od sebe odloučíme.
Den před tím, než mě úplně oddělili od mámy jsem s novou majitelkou vyšla na chvíli na louku, kde jsem se zprvu moc bála, jelikož tam nebyla semnou mamka a dali mi na nos nějaké lano, které vypadalo jako ohlávka, ale bylo to z provázků a aby toho nebylo málo, vzali mě na vazák a ta ohlávka byla dosti veliká a tak jsem chtěla z ní utéci pryč, ale ta nová majitelka mě nepustila a tak po chvíli jsme šli zpět do stáje a já byla šťastná, že vidím zase opět mámu.
Druhý den jsem ani netušila, co semnou ti lidi zamýšlí a tak jsem šla zas poslušně za tou novou holkou a jelikož jsem velice zvědavá, tak jsem šla k tomu velikému autu, kde byla taková veliká dřevěná deska. Pořád mi někdo říkal, pojď, neboj, ale já nevěděla jak tam vstoupit a při tom jsem se moc bála, ale ta zvědavost byla obrovská a ti hodní lidé mi dali na to dřevo nožky a pak už to šlo samo. V přepravníku, jak jsem později zjistila že se tak jmenuje mě uvázali, což se mi vůbec nelíbilo, protože jsem nechápala co se děje a kde mám mámu. Nejhorší pak bylo, jak vzali tu dřevěnou desku a přibouchli, abych od tama nemohla odejít a to bylo hrozný, moc jsem se bála. Bohužel to nejhorší mě ale teprve čekalo. Vzali a začali dávat dolů nějakou plentu, která mě šíleně děsila a nebýt toho, že tam semnou ta má majitelka stála a uklidňovala mě, tak bych strachy se počůrala. No a jak to všechno bylo připraveno, tak jsme vyjeli. Nikdo si neumíte ani představit, co to bylo pro mě za umění a těch mých vratkých nohách ustát tu cestu plnou zatáček, ale já jsem šikovná a zvládla jsem to. Když jsme zastavili, tak se na mě šli všichni podívat zda jsem v pohodě a přitom já celá ustrašená jsem koukala, kde to vlastně sem. Pak mě tam ještě nějakou dobu nechali, ale to už mi bylo jedno, protože se ta veliká obluda semnou už nehýbala. Pak zamnou vešla má majitelka a začala mě uklidňovat, jelikož zas dávali tu děsivou plachtu nahoru a já se třásla jako osika. Pak mě vycouvali dolů, což se mi vůbec nelíbilo. Byla jsem moc vystrašená a nevěděla co bude dál.
Když jsem vystoupila z přepravníku, tak mě začali vítat noví koně. Byla jsem tak vystrašená, že mě zas budou chtít odvézt, když jsem viděla tu další dřevěnou desku, že jsem si řekla, že na ní nevstoupím, ale pak mě začali přemlouvat a já zjistila, že je to jen rampa pro vstup do stáje a tak jsem tam vešla a vpravo jsem uviděla svůj box. Byl čistý, vystlaný slámou a vonělo tam seno. Zprvu jsem v boxu přešlapovala a hledala kde je máma. Pak mi došlo, že to co mi říkala máma se najednou stalo skutečností. Už jí nikdy na blízku mít nebudu. Bylo to pro mě to nejhorší zjištění co se mohlo stát. Nevěděla jsem co dělat, ale hlad byl silnější a tak po delší době jsem si dala říci a napila se čisté vody a dala si to krásně voňavé seno. Bylo to skvělé.
Tento den byl velice zvláštní, rotože jsem poprvé byla od své mamky, ale doufám že to vše s tou mou novou majitelkou zvládnem.
Všechny podrobnosti o mě a mé strastiplné cestě jak se stát dospělou si můžete přečíst v mém deníčku.
:-)
(Avrilka, 16. 12. 2006 20:12)